Zde je můj vlastní obsah.
Povídá ráno maminka tatínkovi: „Ne aby ses dneska v práci tak dlouho zdržoval. Budou nám k večeru betonovat schody do domu.“
Samozřejmě, že se zdržel, ale před domem si vzpomněl, co mu maminka ráno říkala, zul si boty a domů se vyšplhal po zábradlí.
„Tak přece jsem se domů dostal,“ povídá vítězoslavně mamince.
„Hm, měl jsi štěstí, schody nechali na zítra, dneska natírali zábradlí.“