V jednom krámku se zeleninou na malém městě se stále poflakoval pomocník prodavače – na první pohled prostoduchý chlapec. Dokonce tak prostoduchý, že ostatní chlapci z ulice si z něj pořád dělali legraci. Vždycky mu dávali vybrat mezi pětikorunou a dvacetikorunou a on si vždycky vzal pětikorunu. Kluci říkali, že proto, že je zářivější. Zelinář si toho jednou všiml, vzal si chlapce stranou a povídá: „Podívej, hochu, oni si z tebe dělají legraci. Myslí si, že nevíš, že dvacetikoruna má větší hodnotu. Proč si vždycky bereš pětikorunu? Jen proto, že se více leskne?“ „No, kdybych si vzal dvacetikorunu, přestali by to dělat.“
