V narvaném supermarketu tlačí mladý otec před sebou vrchovatě naložený nákupní vozík zbožím, ve kterém také sedí velmi řvoucí dítěte. Po celou dobu muž velmi něžně opakuje: „Klid, Pavlíku, jenom klid, za chvíli už budeme venku.“ Nachomýtne se k tomu prodavačka a s velkým uznáním otce chválí: „Je to úžasné, že v tak vypjaté chvíli neztrácíte hlavu a mluvíte s tím dítětem laskavě jako s dospělým člověkem. Takhle Pavlík vyroste v sebevědomého a vyrovnaného člověka.“ „Paní, to se tedy velmi mýlíte. Já jsem Pavlík.“
