Konstruktéři staví letadlo a když je hotové, postaví jej na dráhu a následuje první letová zkouška. Letadlo se rozjíždí, už je skoro ve vzduchu a najednou práááásk! Ulomí se obě křídla. Konstruktéři na to hledí, kroutí hlavama, jenom vrátný sedí v budce a stále opakuje: „To je jasné, to je jasné…“ Konstruktéři počítají a počítají, zesílí křídla, postaví letadlo na rampu. Rozjezd, už vzlétá a najednou prááásk! Ulomí se obě křídla. Nikdo nechápe, konstruktéři zírají, jen vrátný pořád opakuje tu svou: „To je jasné, to je jasné…“ Situace s nepovedeným startem se opakuje ještě několikrát a reakce vrátného je stále stejná. Konstruktéři se už naštvou a říkají: „Hele, vrátný, buď už zticha! Když jsi tak chytrý, tak to běž spravit sám!“ Vrátný přijde do montážní haly, vezme vrtačku a v místě připojení křídel k trupu začne vrtat díry. Konstruktéři nechápou a nevěří, ale vrátný je uklidňuje, že to určitě bude fungovat. A taky jo, letadlo se napoprvé perfektně odlepí, udělá zkušební okruh a přistane. Konstruktéři se ptají, jak to ten vrátný dokázal a on na to: „Žádná genialita v tom není. Já jsem dřív pracoval ve fabrice na toaletní papír, a tam, co bylo děrované, se to nikdy neutrhlo.“
