Jeden muž šel na koňské dostihy. Když se před prvním závodem šel podívat k tabuli, na kterého koně by měl vsadit, cestou zahlédl u stájí kněze, jak jednomu koni žehná. Řekl si, že by to mohlo něco znamenat, honem šel na koně vsadit. A kůň skutečně vyhrál. Muž tedy sledoval kněze i před ostatními závody a docela příjemně na tom za celé odpoledne vydělal.
Po této zkušenosti se rozhodl, že v posledním závodě vsadí všechny vyhrané peníze na jednoho koně. A tak vsadil. Dostih začal slibně. Kůň po celou dobu závodu vedl a dokonce se zdálo, že v cílové rovince svůj náskok ještě zvyšuje. Jenže pár desítek metrů před cílem se vedoucí kůň zhroutil k zemi a byl na místě mrtvý. Muže to pěkně rozzuřilo. Po závodu vyhledal onoho kněze a sdělil mu, jak ho celý den pozoroval a jak se vše pokazilo v posledním dostihu. A žádal po něm nějaké vysvětlení.
Ten pouze smutně pokýval hlavou a povídá: „No jo, s vámi nevěřícími je problém. Vy zkrátka nepoznáte rozdíl mezi požehnáním a posledním pomazáním.“
