Zde je můj vlastní obsah.
Sluha nedoslýchavého lorda Cecila vždy spoléhal na to, že jeho pán špatně slyší, a tak si často nespokojeně bručel pod vousy. Jednou, když se lord Cecil vrátil v podvečer domů, pomáhal mu z kabátu a mumlal: „Tak sis zase někde dával do nosu, ty starý mazavko!“
„Kdepak, Jamesi, dnes jsem si na Oxford Street koupil báječné naslouchátko.“